ECHO

Jan Paďour se již od mládí zajímal o výtvarné umění ve všech formách. Díky rodinné tradici se vyučil kovářem a přes to že tváření rozžhaveného kusu kovu má své kouzlo, nebyla to forma umění, která by panu Paďourovi přirostla k srdci. Bylo to právě dřevo, které ho oslovilo nejvíce. Nyní svým uměním prodlužuje život stromů, které v sobě nesou své příběhy.

Připravili jsme pro Vás krátký rozhovor:

Jak dlouho se věnujete řezbářství a čím je to pro Vás zajímavé?
Řezbařině se věnuji od roku 2008, motorové řezbě pak cca od 2010. Před tím než jsem se začal zabývat dřevem, pracoval jsem s kovem i kamenem, jelikož jsem ale měl nutkání dělat svá dílka větší a větší skončil jsem u dřeva a velkých kmenů.

Proč jste se rozhodl vstoupit do ECCT a podpořit tak jeho fungování?
Ve světě je značka Echo daleko více rozšířená nežli v ČR. V Japonsku kde je Echo doma, ale např. i v Kanadě či USA je to běžné řezbářské nářadí, které používají i ti nelepší řezbáři. Jsem rád, že mohu být součástí ECCT a využívat jeho zázemí.

Proč používáte pily značky ECHO? Jaké hlavní výhody v nich spatřujete?
Jak už jsem řekl, znač ECHO má, ve světové řezbařině skvělé jméno, řekl bych dokonce, že ostatní výrobci si nechávají ujet vlak a motorovému řezbářství jako nově vzniklému odvětví umění nevěnují dostatek pozornosti, tudíž ztrácejí kontakt s řezbářem jako zákazníkem. Oproti tomu Echo vyrábí velmi lehké nářadí v perfektní kvalitě, které se skvěle hodí pro řezbáře, navíc za přijatelné ceny.

Co považujete za svou nejlepší práci?
Svoji nejlepší práci jsem ještě neudělal, a snad nikdy neudělám. Jen blbec o sobě nepochybuje. Zároveň se však snažím, aby každá práce byla perfektní a každá další ještě lepší nežli ta předešlá.

Co jste se naučil od řezbářství?
Že řezbářů není bez dřeva. Že pro dřevo je stromů potřeba. Že všechno chce svůj čas. Že stromy mají hlas. Že stromy mají duši. Že stromům s listím a ženským bez šatů, to vždycky nejlíp sluší.
A že je to tak, že lidem by se těžko žilo bez stromů, ale nikdy naopak!

Jak se vyrovnáváte s konkurencí?
Víte každý, kdo chce v životě někam dojít, ten by se měl dívat jen sám sobě pod nohy. K ničemu mi není zaobírat se tím, jak to dělají a co za to mají druzí. Musíte byt poctivý k sobě i k zákazníkům, pak máte právě tolik kolik si zasloužíte. Pro mě jsou všichni řezbáři kolegové a někteří i nejlepší přátelé. Jestli já jsem pro některé konkurence, tak je mi to líto.

Už jste někdy změnil připravený námět díla, potom co jste začal s řezbářskou prácí?
No jasně, to když dříví chce, aby z něj bylo něco jiného, dá vám to najevo tak, že kde jste chtěl mít třeba hlavu, je dutina s hnilobou, nebo smolnička, nebo zarostlý suk.

Kde berete řezbářské nápady?
V každodenním životě. Mám rád humor a miluji přírodu a tak se to pokouším spojit. Svojí prací se pak snažím lidem roztáhnout koutky. Dělám naivní, přímočaré umění, které nenechá pozorovatele na pochybách. Oproti tomu nemám rád, když umělec musí vysvětlovat, co že to vlastně udělal.

Už jste někdy měl chuť svou rozdělanou práci vyhodit a začít znovu?
Každou chvilku. Musím mít na práci náladu, když něco nejde na svět, je líp jít od toho a vrátit se až když jste v pohodě.

Dáváte přednost prezentační řezbě jako jsou sympozia a nebo komerční řezbě?
Jsem autorem několika sympozií a tak na ně jezdím rád pro to abych viděl jak organizaci takové akce dělají jiní a abych se setkal s ostatními řezbáři. Sympozium je totiž odvozeno od slova sympósiun – společná pitka 
Dnes se však bohužel z takových setkání stávají jakési soutěže což je vlastně pravý opak sympozia.
Ale zpátky k otázce – „sympozium versus komerční řezba“ ,je jako „zábava versus práce“ ale k dobrému životu patří obojí, zábava i práce!

Jakou nejpodivnější situaci ve spojení řezbářstvím jste zažil?
Pro zákazníka jsem dělal obrovského „lahváče plzně“, jen tak, někomu na zahradu, představa že ta obrovská flaška trčí mezi tújemi, mi roztahuje koutky pokaždé, když si na to vzpomenu.

Nezkoušel jste i jiný materiál než dřevo?
Já se odmala v něčem hrabal, na škole jsem si kreslil, později jsem dělal holkám šperky z kovu i dřeva, taky jsem fotil. A první větší věci jsem dělal z pískovce, pak jsem přišel na to, že největší kmen je lehčí než o hodně menší kámen a už to bylo.

Je pro Vás řezbařství prací nebo zábavou?
Miluji svoji práci, takže je mi zábavou. Řezbářství je pro mě životní styl.

Jaký je Vaše největší a nejmenší dílo?
Těch velkých je hodně jsou to čepované věci z několika dílců , Lochneska uprostřed rybníka, nebo zvířata na kruhovém objezdu ve Dvoře Králové nad Labem, 4. metrová ježibaba z dutého kmene která se pálila o Filipojakubské noci. Ty male jsou pak různí pejsci, zajíci a myšky.

Jaká je Vaše nejoblíbenější pila?
Víte, když to s řezbou myslíte vážně zjistíte, že vám nestačí 1 pila, že vám nestačí 2 a že vám nestačí ani 5 pil. Za 5let kdy se živým řezbou soch motorovou pilou, mi prošla rukama hezká řádka (cca 20) pil různých velikostí i značek a některé jsou fakt dobré, ty si určitě nechám vystavené ve své dílně a občas s nimi i zavrčím . Musím ale taky říci, že za těch 5 let každodenní práce s pilou se vibrace podepsaly neblaze na mých rukou, a tady bych vyzdvihl Echo pily, především CS-281 WES. a CS-360 WES. kdy i při několika hodinové práci nemívám ruce unavené. Díky svým zkušenostem ( mám s čím srovnávat) můžu říci, že výrobky Echo se mohou, co do spolehlivosti a kvality zpracování směle měřit s konkurencí.

Jakou pilu byste doporučil pro někoho, kdo začíná s uměleckou řezbou motorovou pilou?
To záleží na tom, jak velké věci chce ten výtvarník vytvořit. Na menší řezby bych doporučil CS-360 WES. Na detailní řezbu CS-281 WES, obě samozřejmě osazeny carvingovou lištou a řetězem. Dále je pak dobré mít pilu s větším obsahem (cca 50 cm/3), se standardní lištou. Takovou, nebo větší se rychle oddělují větší kusy dřeva pro hrubé opracování velkých kmenů.

Více podrobností o panu Paďourovi si můžete přečíst na zahradnidekorace.wbs.cz.